Huminové látky

Huminové látky jsou přírodní látky (směs organické hmoty) obsažené v půdě a kaustobiolitech (rašelině, hnědém uhlí a lignitu). Jako důležitá složka půdy vznikají biochemickými přeměnami (tlením) organických (převážně rostlinných) zbytků a jsou součástí přírodního humusu. Struktura huminových kyselin je velmi rozmanitá a liší se podle původu, naleziště, ale i doby odběru vzorku, neboť huminové kyseliny se chovají jako živý organismus a za vhodných podmínek mění svou strukturu. Tento cyklus přeměny struktury je důležitou součástí půdotvorných procesů.

Jedná se o směs huminů (nerozpustné ve vodě), huminových kyselin (rozpustné v alkáliích, nerozpustné v kyselinách), fulvonových kyselin (zůstávají rozpuštěné v kyselém prostředí) a humatomelanových kyselin (rozpustné v alkoholu). V našich výrobcích obsah huminových látek tvoří huminové kyseliny 97 – 98 % a fulvonové kyseliny 2 – 3 %. Nízký obsah fulvokyselin (FA) svědčí ve prospěch vysokého obsahu huminových kyselin (HA). Všeobecně se FA považují v půdním prostředí za méně hodnotnou složku humusu než HA (dle Schachtschabel P. a spol.: Lehrbuch der Bodekunde, Ferdinand Enke Verlag, Stuttgard 1992).

Huminové kyseliny (HA) a fulvokyseliny (FA) jsou látky o velkém rozsahu molekulových hmotností (2000 – 200 000 g/mol), které obsahují trojrozměrné zesítěné molekuly, jejichž centrem je jádro aromatického charakteru, obsahující též kyslíkaté a dusíkaté heterocykly. Na toto jádro navazují řetězce alifatického charakteru s bohatým obsahem různých funkčních skupin. Jde o karboxylové a hydroxylové kyseliny, které se ještě nepodařilo zcela identifikovat.

Molekulová hmotnost huminových kyselin se pohybuje v rozmezí 10 000 – 70 000 g/mol. Fulvonové kyseliny jsou méně aromatické, mají vyšší obsah kyslíkových skupin (karboxylů) a méně dusíku. Jejich molekulová hmotnost je 2000 – 8000 g/mol. Zůstávají rozpuštěné v kyselém prostředí.

Rozmanitá struktura huminových kyselin a obsah velmi různorodých funkčních skupin jednak činí tyto látky velmi vděčným studijním materiálem pro celou řadu vědeckých pracovišť, především pak zapříčiňuje celou řadu velmi zajímavých vlastností huminových kyselin. Jedná se především o vlastnosti spektrální, koloidní, elektrochemické, iontově výměnné a sorpční. Huminové kyseliny mají schopnost sorbovat těžké kovy vytvářením komplexů s funkčními skupinami (COOH, C=O, -OH) vázanými na povrchu huminových kyselin. Využití huminových kyselin v širokém oborovém spektru je předmětem dalšího výzkumu a vývoje.